Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh
Nejrozmáchlejší objemem a nejrazantnější kalibrem. Taková je Čertova babička Josefa Váchala. Podle všeho jeho nejopulentnější pocta krvavému románu, která je kromě běžných žánrových rekvizit (senzačních odhalení, fantastických vynálezů, primitivního antisemitismu, náhlých zvratů, zpustlých krásek, láskyplných objetí, agentů, prostitutek, zločinů, intrik, tajemství, zednářů, pomluv, chudiny, zrady, šlechticů, lásky, nemocí, spiknutí, romantiky, měšťáků, pirátů, podvodů, politiky, kněžích, vzdálených zemí, šílenství, drahocenných šperků, slovních hříček, narážek, archaismů, fonetických přepisů, germanismů, novotvarů či vulgarit) napěchován erotikou. Jako by každá její stránka – s výjimkou první, legionářské části, která se obdobně náruživě vypořádává s frustrací z politického a společenského klimatu první republiky – byla vytržena z atlasu či slovníku lidské sexuality. Velmi šťavnatým jazykem a na nejrůznější způsoby se v ní souloží, na soulož myslí nebo o ní hovoří téměř pořád. Bezuzdně a bez jakékoli cenzury, že i pro dnešního čtenáře jsou některé scény daleko za hranicí snesitelnosti. Babice jedna pelekná! Tisícistránková!
Ne cestách s Josefem Guttmannem
V knihkupectví se knihy prodávají. Ale existují i taková, kde vznikají. Přinejmenším jedno. V centru Prahy, na nároží dvou ulic nedaleko na Národní třídy. Tam nás před dvěma lety, bezmála na den přesně, přivolal pan spolumajitel s tím, že právě hovoří s autorem, který by nás mohl zajímat. Během chvíle jsme vstoupili dovnitř a po dvou třech větách si byli naprosto jistí, že má pravdu. Hned na druhý den jsme přestěhovali naše redakční rozpravy na druhý vltavský břeh, do hospody na nároží, před nímž se prohánějí tramvaje i vlaky a ve vzácně přátelské atmosféře se znovu a znovu zabývali levicovými intelektuály první republiky, šílenstvím druhé světové války, New Yorkem čtyřicátých a padesátých let. Až do konce letošního března, kdy jsme Cestu Josefa Guttmanna odeslali do tisku.
Hinterland neboli...
Hinterlandy neboli zadní země neboli zapadákovy. Časové kapsy, prošacovávané velkými dějinami mnohem méně než kterékoli jiné. Oblasti zůstávající z nejrůznějších důvodů stranou; místa, ve kterých i dnes možné ledasco objevit. Právě jim – Labským pískovcům, Kokořínsku, Českému ráji a Broumovsku – věnovali Petr Pokorný a Petr Šída se svými kolegy knihu HINTERLAND. Archeologie severočeských pískovcových krajin.
