Nakladatelství Kodudek

Neuvěřitelné se pomalu ale jistě stává skutečností! Po mnoha marných pokusech znovu vdechnout vyprodané trojknize život, se nám podařilo najít partnera, se kterým bylo možné bez obav spojit síly. Nakladatelství Host, oproti nám co do velikosti hotový Goliáš, totitž od samého počátku původní pojetí ctilo a stejně jako my udělalo vše proto, aby se náš - nyní už společný - Andersen dostal čtenářům do ruky takový, jaký byl na jaře roku 2025. Odlišuje se jen dárkovým boxem, v němž jsou knihy uloženy, a cenou... Pokud Vám tedy první vydání uteklo, máte jedinečnou příležitost si Pohádky a příběhy Hanse  Christiana Andersena opatřit nyní. Stačí jen napsat na info@kodudek.cz. P.S.: Andersen z tiskárny dorazí na přelomu září a října.  

Nejrozmáchlejší objemem a nejrazantnější kalibrem. Taková je Čertova babička Josefa Váchala. Podle všeho jeho nejopulentnější pocta krvavému románu, která je kromě běžných žánrových rekvizit (senzačních odhalení, fantastických vynálezů, primitivního antisemitismu, náhlých zvratů, zpustlých krásek, láskyplných objetí, agentů, prostitutek, zločinů, intrik, tajemství, zednářů, pomluv, chudiny, zrady, šlechticů, lásky, nemocí, spiknutí, romantiky, měšťáků, pirátů, podvodů, politiky, kněžích, vzdálených zemí, šílenství, drahocenných šperků, slovních hříček, narážek, archaismů, fonetických přepisů, germanismů, novotvarů či vulgarit) napěchována erotikou. Jako by každá její stránka – s výjimkou první, legionářské části, která se obdobně náruživě vypořádává s frustrací z politického a společenského klimatu první republiky – byla vytržena z atlasu či slovníku lidské sexuality. Velmi šťavnatým jazykem a na nejrůznější způsoby se v ní souloží, na soulož myslí nebo o ní hovoří téměř pořád. Bezuzdně a bez jakékoli cenzury, že i pro dnešního čtenáře jsou některé scény daleko za hranicí snesitelnosti. Babice jedna pelekná! Tisícistránková! 

V knihkupectví se knihy prodávají. Ale existují i taková, kde vznikají. Přinejmenším jedno. V centru Prahy, na nároží dvou ulic nedaleko na Národní třídy. Tam nás před dvěma lety, bezmála na den přesně, přivolal pan spolumajitel s tím, že právě hovoří s autorem, který by nás mohl zajímat. Během chvíle jsme vstoupili dovnitř a po dvou třech větách si byli naprosto jistí, že má pravdu. Hned na druhý den jsme přestěhovali naše redakční rozpravy na druhý vltavský břeh, do hospody na nároží, před nímž se prohánějí tramvaje i vlaky a ve vzácně přátelské atmosféře se znovu a znovu zabývali levicovými intelektuály první republiky, šílenstvím druhé světové války, New Yorkem čtyřicátých a padesátých let. Až do konce letošního března, kdy jsme Cestu Josefa Guttmanna odeslali do tisku.